Tommy Guerrero

Dřív, než se Tommy Guerrero pustil do muziky, jeho první láskou byl skateboard, na němž se už od mala proháněl ulicemi San Francisca. V roce 1984 se přidal ke skateboardové společnosti Powell Peralta a stal se jedním z původních členů legendárního týmu Bones Brigade. Vždycky ale býval ovlivněn hudební scénou, proto se jí začal intenzivně věnovat společně se svým bratrem Tonym a v současné době se stal spíše aktivním kytaristou a baskytaristou, který jezdí na prkně jen pro zábavu. Podstatnou část svého času nicméně věnuje také výtvarnému umění a navrhuje design skatů a oblečení.

A jaká že je ta jeho hudba?

Mike Shinoda - fine

Mike před časem vydal nový singl s názvem "Fine", který je součástí soudtracku k ruskému sci-fi thrilleru The Blackout (2019). O čem je film se můžete dočíst tady.

Nyní tu máme videoklip k písni. Tak mrkněte, jak si Mike zahrává s planetou. :) Jinak myslím, že ten song zní super, nechybí tomu náboj, melodie, klidné pasáže střídající tempo. Mike prostě neumí udělat špatnej track.

 

 

Sick Sick Sick!

Dnešní nálada... Už to ani nebylo o tom, že bych ráno vstávala z posledních sil. Šla jsem vyloženě do mínusu. Ten pocit, že jste ze všeho absolutně znechucení, z celého světa, z toho, jak je každý den stejný, musíte se přizpůsobovat, nemůžete žít, jak byste chtěli.

Venku byla zima a pršelo. Těžko na tom hledat něco pozitivního. A jak jsem tak šla do práce zabít další den, vzpomněla jsem si na tyhle dva songy a musela se usmát, jak přesně sedí k mému aktuálnímu rozpoložení.

STARSET - ECHO

Starset dělají nádhernou muziku a tohle je asi můj nejoblíbenější song z jejich nového alba DIVISIONS (2019). Vážně obdivuju, jak dokážou složit tak krásné - a smutné - melodie, které mi mnohdy rvou srdce. Úžasný texty.

Dustin Bates je génius!

 

 

P.O.D. v jednom ohni

P.O.D. naživo ve Vídni, Flex, 10.11.2019

Už to málem vypadalo, že na žádný P.O.D. nepojedu. Lístky do Zlína se vyprodaly, a tak zbývala akorát Vídeň, protože do Prahy se nám s bráchou nechtělo (a tuším, že i ta byla vyprodaná).
Ono to začalo už v létě, kdy jsem se ho ptala, jestli by na ně nejel. Říkal, že by ho to celkem zajímalo, ale prý, ať ještě nekupuju lístky, že zkusí sehnat víc lidí. Najednou byl říjen a já začínala být trochu nervózní. Když jsem pak zjistila, že do Zlína už to není možný, začala jsem být hodně nervózní.
Konečně se pak rozhodlo, že pojedem do Vídně.
Nakonec nás jelo šest a nikdo z nás nelitoval.