Už to málem vypadalo, že na žádný P.O.D.
nepojedu. Lístky do Zlína se vyprodaly, a tak zbývala akorát Vídeň,
protože do Prahy se nám s bráchou nechtělo (a tuším, že i ta byla
vyprodaná).
Ono to začalo už v létě, kdy jsem se ho ptala, jestli by na ně nejel. Říkal, že by ho to celkem zajímalo, ale prý, ať ještě nekupuju lístky, že zkusí sehnat víc lidí. Najednou byl říjen a já začínala být trochu nervózní. Když jsem pak zjistila, že do Zlína už to není možný, začala jsem být hodně nervózní.
Konečně se pak rozhodlo, že pojedem do Vídně.
Nakonec nás jelo šest a nikdo z nás nelitoval.
Ono to začalo už v létě, kdy jsem se ho ptala, jestli by na ně nejel. Říkal, že by ho to celkem zajímalo, ale prý, ať ještě nekupuju lístky, že zkusí sehnat víc lidí. Najednou byl říjen a já začínala být trochu nervózní. Když jsem pak zjistila, že do Zlína už to není možný, začala jsem být hodně nervózní.
Konečně se pak rozhodlo, že pojedem do Vídně.
Nakonec nás jelo šest a nikdo z nás nelitoval.
Flex
je menší klub, jenž je tvořen kavárnou a koncertní halou na druhé
straně. Ta se nachází pod metrem, takže vám tam občas z projíždějících
vlaků nad hlavama duněla země pod nohama.:)
Našli jsme si hezké místo blízko u podia, ale pochybovala jsem, že tam zůstaneme. Věděla jsem, že buď se tam strhne mela nebo začnou všichni remcat, jak je tam špatný zvuk a půjdou dozadu. Já zas nejsem ten typ, abych zůstala vepředu sama a neměla s kým sdílet dojmy.
První předkapela Dead Girls Academy jenom přišla, zahrála a odešla. Nemůžu říct, že bych z nich byla unešená. I když se zpěvák celkem snažil s publikem navázat kontakt, spíš šlo jen o získání většího potlesku. Kromě dvou písniček, které jsem si pouštěla už předtím, jsem si nezapamatovala žádnou jinou ani mě nijaká nezaujala.
Zvuk byl velký problém. Samozřejmě asi po třech minutách, co začali hrát, se brácha a ostatní sbalili a šli si stoupnout dál. Ale měli pravdu, protože to nebyl zvuk, ale nesmyslný hluk. Bicí zněly krabicově, tlumeně, jako by hrály za stěnou, zvukař přidal basy na virbl, což se mi nelíbilo, zpěvák taky moc dobře nebyl slyšet.
Následovala kapela Alien Ant Farm, ze které jsem měla úplně jiný pocit. Věřila jsem jim to, co hrajou, působili skromně a lidsky. Bylo však znát, že všichni čekají na "Smooth Criminal" - jejich slavnou předělávku od Michaela Jacksona - a v tomhle mi bylo kapely líto, že jsou jejich ostatní songy poměrně nedoceněné. Celkově dělají skvělou muziku a hrozně jsem se zamilovala do jejich "Attitude".
Když pak měli přijít na scénu P.O.D., klub byl narvaný k prasknutí. Po delším intru se na podiu konečně objevili Sonny Sandoval, Marcos Curiel, Traa Daniels a Jonny Beats (dočasně zastupující Noaha "Wuv" Bernarda) a ozvaly se první tóny "Listening For The Silence" z nejnovějšího alba Circles (2018). Lidi okamžitě zdivočeli a my se po chvíli stáhli o něco dál, takže jsem měla ještě horší výhled, než předtím. Atmosféra byla ale úžasná, všichni si koncert užívali a cítila jsem, jak se kapela s publikem propojila a všichni byli na jedné vlně. Hodně jsem si užívala písně z posledního alba jako "Circles", "Panic Attack", "Always Southern California", "Soundboy Killa", "Rockin' With The Best", které mám moc ráda. Ale jak se dalo očekávat, největší nadšení vyvolaly songy z alba Satellite (2001), které P.O.D. tak proslavilo. Slyšet, jak celá hala zpívá "Youth Of The Nation", "Alive" nebo "Boom", z toho mi šel mráz po zádech, jakou to mělo sílu.
"Tohle je ten nejmenší, nejšpinavější klub s nejhorším zvukem, jaký jsme na turné měli. Ale myslím, že to bude nejlepší show ze všech," řekl Sonny během koncertu a měl pravdu, protože když přišla na řadu "Without Jah, Nothin' ", moshpit se roztáhl z jednoho konce haly ke druhému a všichni ztratili rozum. Chvíli jsem si tam připadala spíš jako na nějakém punkovém koncertě.
Kapela do toho dávala všechno a my odcházeli s pocitem, že nám dali zabrat, což bylo dobře. Na druhou stranu mě to nabilo hroznou energií, že bych mohla jít hned další den na koncert znovu.
Našli jsme si hezké místo blízko u podia, ale pochybovala jsem, že tam zůstaneme. Věděla jsem, že buď se tam strhne mela nebo začnou všichni remcat, jak je tam špatný zvuk a půjdou dozadu. Já zas nejsem ten typ, abych zůstala vepředu sama a neměla s kým sdílet dojmy.
První předkapela Dead Girls Academy jenom přišla, zahrála a odešla. Nemůžu říct, že bych z nich byla unešená. I když se zpěvák celkem snažil s publikem navázat kontakt, spíš šlo jen o získání většího potlesku. Kromě dvou písniček, které jsem si pouštěla už předtím, jsem si nezapamatovala žádnou jinou ani mě nijaká nezaujala.
Zvuk byl velký problém. Samozřejmě asi po třech minutách, co začali hrát, se brácha a ostatní sbalili a šli si stoupnout dál. Ale měli pravdu, protože to nebyl zvuk, ale nesmyslný hluk. Bicí zněly krabicově, tlumeně, jako by hrály za stěnou, zvukař přidal basy na virbl, což se mi nelíbilo, zpěvák taky moc dobře nebyl slyšet.
Následovala kapela Alien Ant Farm, ze které jsem měla úplně jiný pocit. Věřila jsem jim to, co hrajou, působili skromně a lidsky. Bylo však znát, že všichni čekají na "Smooth Criminal" - jejich slavnou předělávku od Michaela Jacksona - a v tomhle mi bylo kapely líto, že jsou jejich ostatní songy poměrně nedoceněné. Celkově dělají skvělou muziku a hrozně jsem se zamilovala do jejich "Attitude".
Když pak měli přijít na scénu P.O.D., klub byl narvaný k prasknutí. Po delším intru se na podiu konečně objevili Sonny Sandoval, Marcos Curiel, Traa Daniels a Jonny Beats (dočasně zastupující Noaha "Wuv" Bernarda) a ozvaly se první tóny "Listening For The Silence" z nejnovějšího alba Circles (2018). Lidi okamžitě zdivočeli a my se po chvíli stáhli o něco dál, takže jsem měla ještě horší výhled, než předtím. Atmosféra byla ale úžasná, všichni si koncert užívali a cítila jsem, jak se kapela s publikem propojila a všichni byli na jedné vlně. Hodně jsem si užívala písně z posledního alba jako "Circles", "Panic Attack", "Always Southern California", "Soundboy Killa", "Rockin' With The Best", které mám moc ráda. Ale jak se dalo očekávat, největší nadšení vyvolaly songy z alba Satellite (2001), které P.O.D. tak proslavilo. Slyšet, jak celá hala zpívá "Youth Of The Nation", "Alive" nebo "Boom", z toho mi šel mráz po zádech, jakou to mělo sílu.
"Tohle je ten nejmenší, nejšpinavější klub s nejhorším zvukem, jaký jsme na turné měli. Ale myslím, že to bude nejlepší show ze všech," řekl Sonny během koncertu a měl pravdu, protože když přišla na řadu "Without Jah, Nothin' ", moshpit se roztáhl z jednoho konce haly ke druhému a všichni ztratili rozum. Chvíli jsem si tam připadala spíš jako na nějakém punkovém koncertě.
Kapela do toho dávala všechno a my odcházeli s pocitem, že nám dali zabrat, což bylo dobře. Na druhou stranu mě to nabilo hroznou energií, že bych mohla jít hned další den na koncert znovu.
Credit: Raylee
Žádné komentáře:
Okomentovat