Dnešní nálada... Už to ani nebylo o tom,
že bych ráno vstávala z posledních sil. Šla jsem vyloženě do mínusu.
Ten pocit, že jste ze všeho absolutně znechucení, z celého světa, z
toho, jak je každý den stejný, musíte se přizpůsobovat, nemůžete žít,
jak byste chtěli.
Venku byla zima a
pršelo. Těžko na tom hledat něco pozitivního. A jak jsem tak šla do
práce zabít další den, vzpomněla jsem si na tyhle dva songy a musela se
usmát, jak přesně sedí k mému aktuálnímu rozpoložení.
Of
Mice & Men jsem začala poslouchat teprve letos někdy v létě, když
mi je doporučil jeden kamarád. Ve skuečnosti mi poslal link na jejich "Mushroom Cloud"
a kdo ten track neznáte, no, je to taková hezká písnička. :) Ne vážně,
je brutální, že se mi chtělo smát, a hrozně dobrá. Takže to mě přivedlo k
téhle kapele. Pak jsem zjistila, že kdysi měli ještě jednoho zpěváka,
Austina Carlile. Pak jsem zase zjistila, že musel kapelu opustit ze
zdravotních důvodů kvůli Marfanovu syndromu, atd. Chci říct, Austin byl
úžasný, něco na tom jeho projevu bylo takové milé, upřímné, pořád se
(nejen) na podiu usmíval a hodně mi chybí. Ale na druhou stranu, Aaron
Pauley (basák a hlavní zpěvák nyní) odvádí skvělou práci, moc jej
obdivuju a podporuju. Vážně, koukněte na nějaký live videa, to stojí za
to. Ostatně všichni členové kapely si zaslouží uznání, protože jsou to
hodně dobří muzikanti.
Takže tady
je video ze studia/rádia, kde ještě zpívá Austin. Ten jeho řev na
konci... jako proč ne. :) Video ale nemá moc dobrý zvuk, přijde mi, jako
bych měla zalehlé uši, když to poslouchám.
Na Sick of It All jsem narazila ani
nevím kdy. Pravděpodobně je zmínil v nějakém rozhovoru Dennis Lyxzén z
Refused, a tak jsem na ně přišla. Příliš je ale neposlouchám, protože je
to souvislá divočina a moc to nevydržím. Musí být hudba hlavně
melodická, aby se mi líbila, pak ať je to metal jaký chce. A to u Sick
of It All asi postrádám??
Jinak hlas zpěváka Lou Kollera mi celkem připomíná právě Dennise Lyxzéna.
Pojďme to oslavit, že je nám to u p****e.
Žádné komentáře:
Okomentovat